Kvalitní podlaha – co nám napoví praskliny a jak jejich vzniku předcházet

Nejčastějším projevem vad podlah jsou praskliny. Co se dá z prasklin vyčíst, jaké jsou jejich nejčastější příčiny i jak jejich vzniku předcházet, je obsahem dalšího textu.

Prasklina vzniká v momentě překročení mezní pevnosti použitého materiálu, v našem případě litého potěru. Faktorů pro vznik praskliny je mnoho a odhalení příčiny jejího vzniku je základním předpokladem funkční opravy. Co přesně na prasklině posuzovat? V první řadě mnohé napoví její šířka, dále pak profil, a v neposlední řadě její orientace a směr. Podle šířky lze usuzovat, k jak velkému pohybu v podlaze došlo, případně, zdali k němu ještě dochází. Zároveň šířka praskliny dává představu o vlastnostech materiálu, kdy se zkoumá jeho kvalita, složení, ale také tloušťka nebo obsah záměsové vody. Souběžně s tvarovými změnami potěru je dána základní představa chování podlahy.

Praskliny s otevřeným a zavřeným profilem

Důležité je posoudit, zdali je prasklina otevřená nebo zavřená. Otevřená prasklina v kombinaci s miskovitou deformací potěru znamená příčinu v nerovnoměrném smršťování. Otevřená prasklina v kombinaci s poklesem okrajových částí podlahy, nasvědčuje, že příčinou je buď podpora v místě praskliny, například pozůstatek příčky či technické rozvody, nebo fakt, že v důsledku zatížení okrajů a současnému stlačení podkladních izolací došlo ke zlomení desky potěru, který nebyl dostatečně dilatován. Další možnou příčinou je také nevhodné vyrovnávání různých výškových úrovní podkladu stejným typem izolace, kdy odlišné tloušťky vykazují odlišné stlačení. Této vadě lze předcházet vhodnou přípravou podkladu a správným návrhem dilatací.

Zavřený profil značí pokles v místě praskliny. Příčinou je nejčastěji stlačení podkladní izolace, nebo také nedostatečná tuhost stropní konstrukce, která se projeví zvýšeným průhybem. K poklesu vlivem stlačení izolace může dojít z důvodu přetížení v průběhu výstavby, nedostatečné nosnosti izolace nebo třeba nevhodně připraveného a vyrovnaného podkladu. Dalším důvodem může být také pevné podepření potěru na okrajích ve spojení se stlačením nebo sednutím izolace ve střední části. Předejít těmto poruchám lze opět důkladnou přípravou podkladu a nepřetěžování potěru stavebním provozem, zejména lokálním uskladněním těžkých materiálů. Například pro zatížení několika paletami s obklady a dlažbami není podlaha rodinného domu dimenzována!

Orientace a směr praskliny

Jde-li o liniovou prasklinu, pak jde nejspíš o problém související s chováním celé plochy. Předpokládanou příčinu lze určit podle místa a směru výskytu praskliny. Hvězdicovitý tvar, kdy soustava prasklin vybíhá do stran z jednoho místa, vypovídá nejčastěji o lokální nerovnosti v podkladu, nebo o lokální přetížení potěru v jeho čerstvém stavu (umístění stojky lešení nebo palety s materiálem apod.). Šachovnicovitý tvar je soustavou propojených prasklin, které vytvářejí obrazec čtvercový, případně mnohoúhelníkový. Zde bývá příčinou nadměrné smrštění použitého materiálu.

Nejčastější příčiny prasklin – jak jim předejít?

Příčinou problémů mohou být už chyby při přípravě podkladu:

• Výšková nerovnost podkladu, kdy výrazné výškové odskoky způsobují lokální oslabení potěru. Při liniovém oslabení převyšující 25 % tloušťky potěru je dosaženo efektu, jako při provádění smršťovacích spár (dilatací) – vytvoření řízené praskliny. Vzniká liniová uzavřená prasklina. Lokální nerovnosti oslabující potěr vyvíjí na potěr bodový tlak. Vzniká liniová, popř. hvězdicovitá, otevřená prasklina. Prevencí vzniku této vady je příprava rovného podkladu.

• Nesouměrná stlačitelnost podkladu může nastat v případě vyrovnávání rozdílu větších výškových úrovní podkladu pomocí tepelné izolace s nižší pevností. Dochází tak k odlišnému sednutí a stlačení např. v místě s jednou deskou o síle 50 mm a k jinému u tří vrstev po 50 mm. Lokální ohybové namáhání potěru způsobí liniovou prasklinu s otevřeným profilem. Této vadě lze předcházet použitím izolací s vyšší pevností.

• Dotvarování a stlačení podkladu vlivem použitých izolačních materiálů. Při návrhu je často zavádějící vycházet pouze z uváděných technických parametrů stlačitelnosti izolací. Pokud však zohledníme vliv drobných nerovností podkladu (např. nečistoty, hrubost povrchu), nerovnost samotných desek a jejích stlačení, je celkové dotvarování docela výrazná hodnota, projevující se poklesem podlahy až o několik centimetrů. Hlavně lokální zatížení podlahy např. nábytkem může způsobit daném místě pokles nebo dokonce „zlomení“ desky potěru. Vzniká liniová otevřená prasklina je specifická svou polohou. Prevencí při provádění větších vrstev izolací je výběr a použití vhodných materiálů s vyšší tvarovou přesností a minimální stlačitelností. Místa s plánovaným zvýšeným zatížením je doporučeno podkládat únosnějším typem izolace (např. XPS, Hobra apod.)

• Kluznost podkladu a zároveň jeho dokonalá rovinnost, je velmi důležitým faktorem při pokládce cementových potěrů. Tyto potěry se při zrání a vysychání smršťují. Klade-li podklad zvýšený odpor (tření), dochází k omezení smrštění spodního líce potěru při současném volném smrštění horního líce, tj. povrchu. Nesouměrnost smrštění má za následek kroucení, tzv. zvedání rohů. Praskliny v tomto případě vznikají zejména po zatížení okrajových částí podlahy. Jde o otevřenou obloukovou, liniovou prasklinu. Riziku této vady se předchází vhodným vyrovnáním podkladu a jeho opatřením kluznou separační fólií, následně je nutné zajistit rovnoměrnost a pozvolnost vysychání.

• Narušení stávajícího nosného podkladu v případě, že na něj provádíme přímou pokládku potěru bez izolačních vrstev. V tomto případě je nutné sanovat praskliny nebo jejich vzniku v tomto podkladu předcházet. Typickou chybou je zasekání nových rozvodů do původního potěru, jehož oslabením vznikne prasklina. Praskliny vzniklé v nové vrstvě realizovaného potěru většinou přesně kopírují poruchy podkladu. Abychom se jich vyvarovali, je nutné poškození podkladu opravit a stabilizovat, nebo skladbu doplnit o izolační vrstvu, která slouží jako pružná separace.

• Oslabení tloušťky potěru: Potěr musí být realizován, pokud možno, v konstantní tloušťce. Liniové oslabení potěru převyšující 30 % tloušťky anhydritového potěru a 25 % potěru cementového způsobují vznik tzv. nepravých spár. Nejčastější příčinou jejich vzniku jsou technické instalace, zasahující do profilu potěru. Jako prevenci lze poradit, abyste při plánování stavby počítali s větší rezervou pro tloušťku podlahového souvrství, zohledňující křížení nebo vliv spádů technických rozvodů v podlaze.

Vady materiálu a jeho zpracování

Kromě poruch způsobených nevhodnou přípravou podkladu se setkáváme také s vadami vzniklými z důvodu ovlivnění kvality potěru nebo jeho chybám při zpracování.

• Konzistence potěru, resp. vysoký obsah vody, může být jedním z důvodů jeho pozdějšího prasknutí. Zvyšování obsahu záměsové vody pro zlepšení roztékavosti a samonivelační vlastnosti potěru způsobuje odměšování kameniva, což znamená, že větší zrna sednou dolů a na povrchu zůstává pouze jemná složka. Výsledkem je zvýšená míra smrštění a riziko vzniku prasklin. Povrchová část tvořená jemnou frakcí je velmi citlivá na smrštění a vznikají tak velmi často široké rovnoměrné liniové praskliny, tento projev např. známe u jílovitých zemin (velký obsah jemných částic). Prevencí je snadná a výrobcem stanovená kontrola rozlivovou zkouškou, která by měla být provedena vždy před zahájením čerpání směsi.

Teplota prostředí a klimatické podmínky značně ovlivňují chování potěru. Zvýšená teplota způsobuje rychlý nárůst pevnosti a s tím zvýšené riziko vzniku prasklin a smršťování spojené s deformací, konkrétně zvedáním rohů. Vznikají tak často šachovnicové nebo tvarově nepravidelné široké praskliny. Naopak při nízké teplotě pevnost narůstá pomalu a je nutno potěr zatěžovat později. Je-li zvýšená vlhkost prostředí, a tím i zrajícího cementového potěru, je třeba zamezit náhlému a intenzivního sušení, které se mohou zkroutit a popraskat i po delší době např. po několika měsících, nejsou-li opatřeny podlahovou krytinou. Prevencí je realizace v příznivých klimatických podmínkách, nebo zabezpečení vůči jejich vlivů:

• Jedním z těchto vlivů je oslunění. Přímý sluneční osvit dokáže v krátké době zvýšit teplotu podlahy rychleji a intenzivněji než podlahové topení. Změny teplot jsou značně cyklické a rázové (náhlé a v krátkém časovém úseku), zvláště při oblačném počasí. Nerovnoměrnost náběhu pevnosti a objemových změn mezi osluněnou plochou a plochou neosluněnou vyvolává vznik napětí a prasklin (poloha prasklin je v přímé souvislosti s osluněním plochy). Doporučujeme provést zastínění okenních otvorů v době zrání a vysychání podlahových potěrů.

• Průběh vysychání je alfou a omegou kvalitního potěru. Anhydritové potěry jako jediné umožňují intenzivní vysušování. To je možné zahájit po 2 dnech od realizace a po 7 dnech také pomocí podlahového topení. Anhydritové potěry nevyžadují žádné zvláštní opatření při zrání. Rychlé vyschnutí cementových potěrů naopak zapříčiňuje nedostatečnou hydrataci cementu, a tím ztrátu pevnosti (tzv. shoření), zároveň dochází k velkému smrštění za výsledného vzniku prasklin. Vysychání musí u těchto potěrů probíhat pozvolna a rovnoměrně, podlahové topení lze spustit až po 21 dnech a max. vlhkosti potěru 5 %. Prevencí je zabezpečit pozvolné vysychání ideálně pomocí ochranných postřiků, zamezujících předčasnou nebo nadměrnou ztrátu vlhkosti při intenzivním větrání objektu.

• Teplotní roztažnost. Jako většina materiálů, také podlahy a podlahové potěry vykazují objemové změny v důsledku působení teplot. Teplotní roztažnost potěrů je cca 0,012 mm/m2.K. To znamená, že při teplotním rozdílu 30 °C se podlaha o délce 10 m prodlouží o 4,5 mm. Problém nastává zejména u otevřených rohů, kde přílišné napnutí dilatační pásky, a tím snížení její tloušťky, neumožňuje volný pohyb potěru. Potěr se opře o konstrukci stěny a vzniklé napětí vyvolá vznik praskliny.

Dilatace: V případě dlouhých ploch nebo nesouměrných geometrických tvarů (např. výrazné L) může dojít ke zlomení desky potěru vlastní vahou. Nejčastějším případem je umístění zatížení na jednu stranu a protiváhu udělá zbytek podlahové desky. Souvisí to značně se stlačitelností podkladních izolací. Abyste se tomu vyhnuli, je nutné správně řešit dilatace a použití izolací. Zásadní je volba pevnější izolace pod více zatěžovaná místa. Při vysychání potěrů, nebo při zatížení teplem vždy dochází ke vzniku napětí a pomocí dilatací toto napětí „uvolňujeme“. Zkušený profesionál dokáže navrhnout optimálně a citlivě místa dilatací, redukující kombinací různých vlivů a přitom nenarušující estetický vzhled interiéru. Rozlišuje přitom dilataci od smršťovací spáry.

Dalším faktorem může být statika stavby, její sedání, vliv odlehčení nebo naopak přetížení stropní konstrukce, pohyb stavby při oslunění (například skeletové) či zemní a zahradní práce v těsné blízkosti objektu (změna půdní vlhkosti po kácení stromů). Podlaha je plošná konstrukce velmi citlivá na tyto pohyby.

Spolehlivost podlah, jak je vidět, není dána pouze nákupem prvotřídních materiálů, ale také odborným a kvalifikovaným zpracováním. Spolehlivou a výrobcem prověřenou realizační firmu lze kontaktovat například na www.podlaha.cz. Prostřednictvím formuláře snadno poptáte jak kvalitní materiál CEMEX, tak i kompletní provedení na klíč. Mírně vyšší cena provedení betonových podlah kvalitní firmou je pouze zlomkem nákladů za odstranění škod a závad způsobených nezkušenými řemeslníky. Další informace o litých podlahách CEMEX najdete na www.podlaha.cz nebo na www.cemex.cz.