Nečekané zhroucení budovy hrozí spíše u budovy s ocelovou konstrukcí než u dřevostavby
Dřevostavby jsou často spojovány s představou, že možnost požáru je u nich mnohem pravděpodobnější než u zděných domů. Přestože je však neošetřené dřevo hořlavým materiálem, neznamená to, že by byly dřevostavby k požárům náchylnější. Zásadním faktorem je totiž způsob, jakým se materiál během požáru chová.
Konstrukce budovy je při požáru klíčová (Zdroj: ATRIUM dřevostavby)
Pro jeho vlastnosti a fakt, že se jedná o přírodní materiál, využívají lidé dřevo ke stavbě již tisíce let. Pevnost, pružnost, dobrá izolace, odolnost vůči horku či zimě, ale i schopnost vydržet tlak, dělá ze dřeva jeden z nejideálnějších stavebních materiálů až do dnešní doby, přičemž jako takový musí splňovat zcela jiné požadavky než dřevo palivové a jiný má také stupeň hořlavosti. Případné hořlavější části se obkládají speciálními, těžce hořlavými materiály například v podobě izolace.
Je důležité si uvědomit, kde požáry domů vznikají a že se primárně nejedná o samovolné vzplanutí materiálu. Nejčastější příčinou je závada na elektroinstalaci anebo nedbalost uživatelů domu, ani jeden z těchto důvodů se nepojí s nosnou konstrukcí budovy. Požár tak může postihnout dům jakéhokoliv typu, nehledě na materiál, ze kterého je jeho konstrukce vytvořena.
Pokud se tak již stane, dřevo má podle odborníků tu výhodu, že se na rozdíl například od oceli chová předvídatelně. To stavebním firmám dává při návrzích konstrukce výhodu. Dle norem je přesně dáno, kolik milimetrů dřeva odhoří za časovou jednotku. Této předvídatelnosti se využívá při navrhování nosných prvků na viditelných průvlacích či krovu.
Právě chování materiálu během požáru, které ovlivňuje požární odolnost budov, je podle odborníků zásadní. Požární odolnost definuje schopnost konkrétní konstrukce určité skladby odolat požáru co nejdéle od doby vzplanutí, až po její zkolabování. Zjednodušeně řečeno se jedná o kritérium pro dobu evakuace budovy od vzplanutí až po její zřícení. Po dobu požární odolnosti musí konstrukce budovy odolávat účinkům požáru, respektive musí plnit požadovaný mezní stav. Mezi ty nejčastěji používané lze zařadit mezní stav R (únosnost a stabilita), E (celistvost) a I (izolační schopnosti).
Dostatečně dimenzované konstrukce budov přitom zachovávají stabilitu a únosnost dokonce několikanásobně déle než ocelové prvky a nečekané zhroucení budovy tak mnohem spíše hrozí u budovy s ocelovou konstrukcí než u dřevostavby. Dřevo navíc při odhořívání tvoří zuhelnatělou vrstvu, která brání přístupu kyslíku a tím brání šíření ohně hlouběji do průřezu dřevěného prvku, který může nadále plnit nosnou funkci.
Panuje mýtus, že možnost požáru u dřevostaveb je vyšší ve srovnání se zděnými domy (Zdroj: ATRIUM dřevostavby)
Co se tedy týče využití dřeva ve stavbě, rozhodně se nedá říct, že by se jednalo o riskantnější materiál než jakýkoliv jiný. Dřevostavba je stejně bezpečná jako jiné konstrukce budovy, jelikož musí splňovat stejné požadavky na rodinné domy. Nejspolehlivější variantou je dřevostavba od certifikované firmy, která má povinnost pracovat s certifikovanými materiály.
