Bonusový materiál k 14. dílu: Anna Filipenská - hodinářka

Učitel Anny Jaromír Ondráček vypráví od hodinářském řemesle, škole a v neposlední řadě i o Aničce. Hodinky jsem měla ráda už odmalička díky mému taťkovi, který je sbírá, a i mě vždycky zásoboval novými modely. V 8. třídě základní školy jsem se dozvěděla, že v Jihlavě se učí obor hodinář, který se dřív vyučoval v našem malém městečku Polná. Vždycky jsem byla spíše technický typ a hodinky jsem měla ráda, takže to bylo přesně něco pro mě! Hodinář může hodinky buď montovat a vyrábět nově, nebo opravuje rozbité. Moje práce ale spočívá v tom, že hodinky spravuji. To znamená, že se hodinky musí celé rozebrat, najít závada, spravit nebo vyměnit špatné nebo zničené součástky, pak se celý strojek musí vyčistit, následně se musí namazat a složit dohromady. Hodinář musí mít především velkou dávku trpělivosti a klidu. Důležité je si jít za svým snem, za tím, co vás baví a nekoukat při tom na to, co říkají všichni kolem. A když si najdete řemeslo co vás baví, tak to neflákat a snažit se být co nejlepší.