Bobrovka zůstává nesmrtelnou střešní krytinou i v dnešní moderní době
Bobrovka, pálená taška používaná jako střešní krytina, je nejstarší svého druhu a dodnes se používá nejenom k pokrývání historických staveb. Bohužel svou hmotností (cca 1,75 kg/kus) i finančními náklady patří k těm náročnějším, ale jejímu vzhledu se jiná krytina nevyrovná. Svými malými rozměry a tím, že je bez drážek, je vhodná i na složité a velmi členité střechy, vikýře nebo věže oválného tvaru.
Bobrovka zůstává nesmrtelnou střešní krytinou i v dnešní moderní době
Historie
Již tisíce let používaná střešní krytina, jejíž nejstarší pozůstatky pocházejí ze starověkého Říma. První bobrovky používané jako střešní krytina se vyráběly ručně a vypalovaly se buďto po kusech, nebo pouhým vysoušením na slunci. Vyráběly se v různých tvarech i velikostech, a to v závislosti na dané oblasti. Jak název napovídá, vychází z podobnosti s bobřím ocasem. Bobrovka nahradila dřevěné došky na různých typech staveb, vůči kterým měla větší odolnost a také životnost, velkou výhodou byla její nehořlavost.
Střešní krytina bobrovka získává po letech svou typickou patinu
Novodobá bobrovka
Nyní je bobrovka vyráběna v základním rozměru 18 x 38 centimetrů, věžové 14 x 28 cm, řez může být kulatý či speciální (segmentový, špičatý, rovný) a je možné ji sehnat v různých povrchových úpravách. Základní je režná barva (keramický materiál bez dalších povrchových úprav, který po čase získává typickou patinu), může mít různé glazury a engoby.
Engoba je hliněný nástřik, který se na tašku nanese a následně vypálí. Je tvořen směsí jílů, které jsou obarveny oxidy železa. Povrch je poté matný, taška není tolik porézní a je odolnější vůči nečistotám, zachová si svůj vzhled a zvýší se její životnost. Velmi zajímavou je varianta, která se nazývá flekatá nebo staročervená bobrovka. Nanáší se pouze malé množství engoby, na povrchu jsou černé kapičky a vzhledem tak celý povrch zdálky připomíná tašku s patinou, které mívají starší střechy.
Glazura je taktéž nástřik ze směsi jílů a oxidů železa, ale jsou k němu ještě přidané sklovité příměsi. Naproti engobě dodává glazura krytině lesk, ale stejně tak prodlužuje životnost, dokonale chrání před nečistotami a počet pórů je snížen na minimum. Je z hlediska trvanlivosti tou nejlepší, ale nejdražší variantu.
Povrch bobrovky může být hladký či rýhovaný. Ačkoli je klasický materiál keramická pálená taška, k dostání je i v neobvyklé betonové variantě, případně v plechové imitaci. Výrobci také dodávají kompletní příslušenství v keramickém i kovovém provedení, jako jsou krajovky, průchody, držáky solárních panelů a ozdobné prvky.
Na metr čtvereční je podle sklonu střechy (minimální sklon je 30°, u jednoduché pokládky až 40°) a zvoleného způsobu pokládky potřeba 34 až 39 kusů.
Bobrovka je díky svým malým rozměrům vhodnou krytinou na členité střechy a vikýře ve tvaru volského oka
Pokládka bobrovky
Střešní krytina bobrovka se dá pokládat třemi způsoby:
šupinová pokládka – latě jsou položeny velmi hustě, je třeba 6,7 běžných metrů latí na metr čtvereční a řady střešní krytiny jsou od sebe ve stejné vzdálenosti, každá řada bobrovek má svou řadu latí
korunová pokládka – latí je použito méně, a to 3,3 běžných metrů na metr čtvereční, a každá druhá řada tašek je upevněna na vrchní hranu řady první, jedna lať tak slouží pro dvě řady bobrovek
jednoduchá pokládka (loučová) – podobá se korunové, ale latě nejsou dvojité a krytina tak není voděodolná, což je třeba zajistit jiným způsobem hydroizolace pod střechou, a proto se téměř nepoužívá
Bobrovka se dá položit několika způsoby, každá střecha má potom svůj jedinečný vzhled
Zásady pokládky
Při pokládce pálené střešní krytiny, kterou je i bobrovka, je třeba dodržovat několik zásadních pravidel.
Bezpečný sklon - zajistěte, aby byl dodržen minimální bezpečný sklon určený pro danou střešní krytinu. U bobrovky je to dle způsobu pokládky minimálně 30 až 40°.
Laťování – podle způsobu pokládky je nutné také dodržet hustotu laťování. Navíc u neposuvných tašek, do kterých spadá i bobrovka, je třeba být při umisťování latí ještě důslednější, protože tyto tašky mají vůli na hlavovém zámku pouhých několik milimetrů. Minimální průřez latí je 50/30 mm, většinou se používají latě s průřezem 60/40 mm. Větší průřez zajišťuje větší pevnost a tedy větší zatížení. Na latě je také nutné použít impregnaci proti hnilobě, houbám a dřevokaznému hmyzu.
Zkracování tašek – nelze-li na střechu položit tašky v celých řadách, je nutné je zkrátit. Zkracování se provádí za pomoci vysokorychlostní úhlové brusky a vhodného řezacího kotouče. Tašky se odřezávají vždy na horní části a pokládají se jako poslední do řady k hřebeni a uříznutou hranu skryje hřebenáč. Nezkracují se nikdy tašky, které jsou v první řadě u okapu.
Kotvení – podle sklonu střechy je nutné zvolit také vhodné ukotvení tašek. Do 45° se tašky kotvit nemusí, při sklonu 45 – 60° se kotví každá třetí taška v ploše pomocí vrutu či stranové příchytky, sklon 60 – 70° vyžaduje kotvení každé tašky v ploše pomocí stranové příchytky nebo vrutu a nad 70° se kotví každá taška za použití vrutu v hlavové části a také stranové příchytky. Bez ohledu na sklon střechy se kotví rovněž všechny okrajové tašky, poslední řada tašek u hřebene a první řada nacházející se u okapu, rovněž je nutné ukotvit všechny tašky, které jsou řezané.
Pepa se tentokrát pustí do rekonstrukce střechy na rodinném domku. Čeká ho tak sundávání starých tašek, klempířských prvků a latí, vyndávání střešních oken a vyřezávání izolační vaty na příložky, které střechu vyrovnají. Příložky samotné musí Pepa podřízn
