reklama

Aby vás doma vlhkost netrápila

Vzlínající vlhkost je neřád. Udeří nečekaně a pohlcuje zdivo kus po kusu, čímž znehodnocuje celou stavbu. Také s ní bojujete a boj zatím prohráváte? Už nemusíte! Pomoc je jednoduchá. Připravili jsme pro vás článek, ve kterém se dozvíte, jak postupovat, aby vlhkost už neměla žádnou šanci.

Proti vzlínající vlkosti zasáhněte včas (Zdroj: Weber, Saint-Gobain)

Vlhké zdi patří mezi nejčastější problémy starších domů, v některých případech se nevyhnou ani novostavbám. Jelikož vlhkost obvykle přichází od země, nejvíce většinou trpí sklepy, suterény a přízemní místnosti. Když do konstrukce pronikne vlhkost, dochází ke korozi stavebních materiálů.

Voda ničí stavební materiály hned dvěma způsoby. Jednak při nižších teplotách mrzne, což způsobuje tlak, jemuž neodolá žádný omítkový materiál. Zadruhé se do zdiva spolu s vodou dostávají různé druhy rozpuštěných solí, které v něm postupně krystalizují a zaplňují póry v cihlách i omítce. V důsledku toho se na zdech začnou tvořit vlhké mapy se solnými výkvěty.

Důvodů, proč s vlhkostí bojovat, je hned několik. Poškozené zdivo nevypadá dobře a představuje ideální půdu pro růst řas a plísní, které škodí lidskému zdraví. Vlhkost samozřejmě ohrožuje i samotné zdivo. Snižuje jeho pevnost a zhoršuje jeho tepelně izolační vlastnosti. Když si vezmeme například keramickou cihlu, desetiprocentní hmotnostní vlhkost sníží její tepelně izolační vlastnosti až o 30 %. Máme-li doma vlhké zdivo, je pak tedy nutné výrazně víc topit.

Vlhkost znehodnocuje celou stavbu
Vlhkost znehodnocuje celou stavbu (Zdroj: Weber, Saint-Gobain)

Sanační omítky představují nejrozšířenější řešení

Nejrozšířenější řešení pro sanaci vlhkého zdiva představují sanační omítky, které na český trh masivně vtrhly již v 90. letech. Jejich obliba stále roste a vznikají stále nové druhy. Pomoci mohou třeba u konstrukcí s vysokým obsahem solí. Řešení mohou sanační omítky představovat také u starých, málo udržovaných budov, do nichž se dostává srážková vlhkost.

Sanační omítka se zpracovává stejně jednoduše jako tradiční jádrová. I její aplikace je podobná, je však třeba dbát na to, abychom neuzavřeli póry uvnitř zdiva. Než začneme, původní omítku zasaženou vlhkostí je nutné odstranit minimálně 80 cm nad viditelně postiženým místem. Kontaminovanou omítku je třeba odstranit co nejrychleji, aby se vlhkost nedostala zpět do zdiva.

Následně aplikujeme sanační omítku a také sanační štuk, který je prodyšnější obdobou klasického štuku. Lidé na to často zapomínají a na sanační omítku aplikují štuk obyčejný. To pak ale snižuje její funkčnost.

Existuje několik typů sanačních omítek. Tradiční hydrofobní, které dobře odolávají srážkové vlhkosti, se hodí zejména do exteriéru. V interiéru pak lépe poslouží omítky hydrofilní, díky nimž nedochází k omezení difúze do vnějšího prostředí.

Tepelně-izolující omítky pak ovlivňují povrchovou teplotu zdiva, která je zásadní pro to, zda se na něm uchytí spora a začne z ní růst řasa či plíseň. Tento typ je ideální pro sezónně užívané rekreační objekty. Speciální protiplísňové sanační omítky jsou pak navrženy tak, aby pálily kořínky spor, a ty se tak neměly šanci uchytit.

Vlhké omítky přispívají růstu nebezpečných plísní
Vlhké omítky přispívají růstu nebezpečných plísní (Zdroj: Weber, Saint-Gobain)

Ideální je doplnit sanační omítky injektáží

Sanační omítky nicméně nepředstavují trvalé řešení. Lepší je soustředit se na podchycení příčiny. Ta obvykle spočívá v absenci izolace, která by bránila v postupu vlhkosti od země. Není-li spolu se sanační omítkou provedena hydroizolace, její životnost končí ve chvíli, kdy se zaplní její porézní systém.

Měla by proto vždy představovat spíše druhotné sanační opatření. Aby se životnost sanačních opatření prodloužila, je tedy vhodné doplnit sanační omítky hydroizolací, například takzvanou injektáží. Ta ochrání spodní část stavby, která je vzlínající vlhkostí nejvíce zasažena.

Injektáže zdiva jsou kapalné či krémové hmoty na bázi silikonů, které se navázáním na kapalnou vlhkost ve zdivu postupně rozšiřují do jeho porézního systému. Tam, kde je vlhkost přítomna, tak vytváří hydroizolační membránu. Jejich prostřednictvím můžeme přerušit vstup kapalné vlhkosti ze základové spáry do konstrukce, čímž zaručíme dlouhodobé fungování sanační omítky.

Injektáž se aplikuje do vyvrtaného otvoru ve zdi, který ponechává jen pět posledních centimetrů zdiva. Máme-li tedy například zeď tlustou 45 cm, vyvrtáme do ní otvory dlouhé 40 cm. Před aplikací injektáže je také nutné vyfoukat stlačeným vzduchem prach z otvorů ve zdi, abychom ji mohli nanést skutečně všude.

Zdroj informací: Weber, Saint-Gobain

Publikováno: 28.7.2022, Autor: Redakce , Profil autora: Redakce