Difuzně otevřené stavební konstrukce

Základní tepelně technické požadavky na stavební konstrukce

Obvodové stavební konstrukce, střechy, fasády, musí z hlediska svých tepelně technických vlastností splnit několik základních požadavků:

1. Součinitel prostupu tepla. Konstrukce musí zabránit ztrátám tepla. To v praxi znamená, že musí dosáhnout příslušného tepelného odporu (R), respektive příslušné hodnoty součinitele prostupu tepla(U). Součinitel prostupu tepla v podstatě odpovídá obrácené hodnotě tepelného odporu. Každá stavební konstrukce musí dosáhnout alespoň tzv. hodnoty součinitele prostupu tepla, požadované (ČSN 730540-2). Zanedbání tohoto požadavku ucítíte vždy při placení účtu za energie.

2. Vnitřní povrchová teplota. Protože prakticky žádná stavební konstrukce není homogenní, tzn. obsahuje různé více či méně významné tepelné mosty (trámy, sloupky, překlady, spáry atd.), není její vnitřní povrchová teplota na všech místech stejná. Takže kromě dosažení příslušné hodnoty součinitele prostupu tepla je potřeba také dosáhnou toho, aby na celém vnitřním povrchu konstrukce byla natolik vysoká teplota, aby relativní vlhkost vzduchu na jejím povrchu byla vždy nižší než 80 %. Zanedbání tohoto požadavku se projevuje různými skvrnami od vlhkosti na vnitřním povrchu konstrukce v zimním období, růstem tzv. černé plísně (například v rozích) a podobně.

3. Kondenzace vlhkosti a vlhkostní bilance. Zejména v zimním období je mezi vnějším (chladným) a vnitřním (vytápěným) prostředím rozdíl nejen v teplotě, ale i v tzv. částečném (parciálním) tlaku vodní páry. Ve vnitřním vytápěném prostředí dosahuje částečný tlak vodní páry výrazně vyšších hodnot, než v prostředí vnějším (chladném). Díky spádu částečného tlaku vodní páry vzniká napříč konstrukcí více či méně mohutný difuzní tok a v konstrukci pak může na některých místech docházet ke kondenzaci vlhkosti. Rozdíl mezi množstvím vody, které v konstrukci zkondenzuje a množstvím vody, která se z konstrukce odpaří se nazývá vlhkostní bilance. Stavební konstrukce by měly být navrženy vždy tak, aby jejich vlhkostní bilance byla aktivní. Přitom je nanejvýš vhodné, aby ve stavební konstrukci nedocházelo, pokud možno, k žádné kondenzaci vlhkosti. To platí zejména pro lehké zateplované konstrukce na bázi dřeva (šikmé střechy, dřevostavby atd.). Zanedbání těchto požadavků vede k mnohdy fatálnímu, snížení životnosti celé konstrukce.

Vlhkostní bilanci by měl posoudit projektant, který navrhuje konkrétní skladbu stavební konstrukce (posouzení podle ČSN 730540-4, nebo ČSN EN ISO 13788). Tzn. zajištění optimálního poměru mezi množstvím vody, která (za reálných podmínek) v konstrukci kondenzuje a množstvím vlhkosti, která se z konstrukce může zpět odpařit. Většina běžně používaných modelů však nezahrnuje, mimo kondenzace, další zdroje vlhkosti.

Vlhkost v konstrukci můžeme rozdělit na:a) vlhkost zabudovanoub) vlhkost, která se do konstrukce dostane difuzí ve formě vodní páry a která následně zkondenzuje c) vlhkost sorpčníd) kapalnou vlhkost, která se do konstrukce může dostat například jako déšť hnaný větrem z vnějšího prostředí.

Co je to difuzně otevřená stavební konstrukce?

Pojmy jako stěna která dýchá, difuzně otevřená skladba stěny, střechy, atd. jsou moderní a populární. Volnost a otevřenost jsou pojmy, které jsou pro většinu z nás určitě sympatické. Mnoho laiků si však tyto pojmy v souvislosti se stavebními konstrukcemi vysvětluje ne zcela správně. Mnozí se například domnívají, že difuzně otevřená je taková skladba, která neobsahuje tzv. parozábranu, že se jedná o skladbu, u které není nutné zajistit maximální vzduchotěsnost atd.

Difuzně otevřené konstrukce můžeme definovat jako konstrukce, které jsou koncipovány tak, že směrem do interiéru obsahují vrstvu s maximální vzduchotěsností a zároveň s optimalizovanou hodnotou ekvivalentního difuzního odporu, dimenzovanou s ohledem na měnící se spád částečného tlaku vodní páry mezi interiérem a exteriérem v průběhu roku, v lokalitě, kde je stavba umístěna. Směrem do vnějšího prostředí je vhodné, aby konstrukce byla v co nejvyšší míře difuzně otevřená a zároveň chráněná před transportem kapalné vody z vnějšího prostředí. Z tohoto pohledu jsou optimální skladby s větranou vzduchovou mezerou, kde jsou (zpravidla difuzně uzavřenější) prvky tvořící pohledovou část fasády vysazeny mimo rovinu, která ohraničuje přechod mezi vnitřní zateplenou částí konstrukce a prostředím v provětrávané vzduchové dutině (to je podobné jako ve vnějším prostředí, se kterým je větraná vzduchová dutina spojena).

Tepelná izolace

V lehkých rámových konstrukcích je nutné používat izolaci, která je schopná ideálně a trvale vyplnit dutinu v konstrukci, která s měnícími se teplotními a vlhkostními podmínkami mění co nejméně své fyzikální vlastnosti, a která je zároveň difuzně otevřená tak, aby umožnila bezproblémové odvětrání vlhkosti z konstrukce. Izolace z minerální vlny (do této kategorie patří jak izolace na bázi skelné, tak i izolace na bázi kamenné vlny) se ve stavebnictví používají mnoho desítek let. Jejich vlastnosti, účinnost a funkčnost ve stavebních konstrukcích jsou tak velmi dobře popsané a známé. Minerální izolace na bázi skelné vlny vyráběné pod značkou URSA jsou při výrobě podrobovány neustálé vlastní i nezávislé kontrole kvality. Ze skupiny minerálních izolací patří zároveň k difuzně nejotevřenějším materiálům vůbec. Pro realizaci difuzně otevřených konstrukcí jsou tak mimořádně vhodné.

Izolace URSA GLASSWOOL a PUREONE by URSA se vyrábějí s hodnotou součinite tepelné vodivosti od λD = 0,032 W/mK, zároveň jsou lehké a nehořlavé (třída reakce na oheň A1, podle ČSN EN 13501-1). Vždy také účinně přispívají k ochraně před hlukem (třída pohltivosti A, podle ČSN EN ISO 11654) a jejich životnost odpovídá životnosti celé stavby. Vždy tak představují nejlepší volbu pro zajištění komfortního a energeticky úsporného bydlení.

www.ursa.cz