S pravou doškovou střechou se dnes setkáte jen výjimečně, spíše ve skanzenech, kde připomíná způsob pokrývání střech našich předků. Což je škoda, protože doškové střechy jsou velmi výhodné z mnoha důvodů. Například má tato přírodní krytina nízkou hmotnost, čímž snižuje náklady na pořízení masivních krovů, má asi padesátiletou životnost, snadno se opravuje a má vynikající tepelně-izolační vlastnosti. Nové doškové střechy na rodinných domech a chalupách našly v posledních letech mnoho příznivců v Německu, Maďarsku, Belgii, Rakousku, Holandsku a Švýcarsku.
Došky se vyráběly z žitné slámy, dnes jsou obvyklejší z rákosu. Doškové střechy musí mít optimální sklon nejméně 45 stupňů a tloušťku 25 – 35 cm, což zajistí vodotěsnost a dokonalou odolnost povětrnostním vlivům. Rákos i sláma vytvářejí dobrou a přirozenou tepelnou izolaci, neboť stébla mají kolínka, která v nich uzavírají vzduch.
Jako nosná konstrukce pro doškové střechy se používá dřevěný krov. Na krokve přibijte střešní latě. Z vlhké slámy či z navlhčeného rákosu se ukroutí povřísla, s nimiž se pak připraví snopky. Do krovu se zatluče dřevěná jehla, na kterou se snopek pověsí a rozdělí na dva prameny, které se proti sobě otočí tak, aby z ovázaného povřísla vznikla osmička, čímž vznikne došek. Ten pak stačí sešlápnout, zarovnat a můžete začít s pošíváním. Došky se postupně v řadách přivazují povřísly (případně houžvemi) k sobě navzájem a zároveň k vodorovným střešním latím. Začíná se od okapu ke hřebeni.
Publikováno: 7.5.2013, Autor: JARA (text), Pavel Zeman (foto), Profil autora: Redakce