Aleš Valenta: Akrobat je tak trochu jako finská střecha – musí mít všestrannou výdrž

Vrcholoví sportovci pokračují často po ukončení profesionální kariéry jako trenéři, rozhodčí nebo se vrhnou na podnikání. Kam vedly cesty Aleše Valenty?

Do podnikání jako u některých sportovních kolegů a asi trochu nezvykle do showbyznysu. Byl jsem chvíli i rozhodčí, ale moderování mě začalo neskutečně bavit, už když jsem si ho poprvé zkusil. Po ukončení profesionální dráhy je ze mě tedy hlavně moderátor. Připravuji a moderuji dětský sportovní týdeník Lvíčata pro ČT Déčko, nově jsme spustili Auto Moto Revue na ČT2 a máme za sebou sportovní pořad S ČT Sport na vrchol. K tomu moderace různých společenských a sportovních akcí a moderuji v rádiu. Do toho povinnosti manžela, otce, a pokud to jde, snažím se věnovat našemu Acrobat Parku ve Štítech.

Jaké předpoklady potřebuje dobrý akrobat a co vaši následovníci. Dočkáme se jich?

Začínal jsem s gymnastikou. Akrobatický lyžař je všestranný sportovec a gymnasta vlastně také. Maratonci nemusí být všestranní, ale třeba sprinteři ano a stejně tak hráči míčových her. Akrobatický lyžař musím mít nadmíru vlastností, jakými jsou dynamika, síla, smysl pro orientaci a nakonec potřebuje i vytrvalost maratonce. Samotný skok trvá sice jen tři vteřiny, ale je zatím hodně cvičení. Naběhal jsem desítky, stovky, tisíce kilometrů, abych vytrvalost získal.Co se týká následovníků, tak máme v Česku jeden velký talent z Ostravy. S prstem v nose boří všechny mé mládežnické rekordy. Bohužel se momentálně zotavuje po zranění, jinak bychom ho určitě viděli na olympiádě v Soči.

Akrobat je tak trochu jako finská střecha – musí mít všestrannou výdrž.

Stává se, že rodiče vedou děti ve svých šlépějích. Připravují se vaše děti na kariéru akrobatických lyžařů?

Děti začínali s gymnastikou, ale manželka miluje krasobruslení a já v poslední době propadl hokeji. A tak dcera dělá krasobruslení a syn hokej. Vyrostl jsem z toho, že by se děti měly věnovat profesionálně jednomu sportu celý život. Myslím si, že je dobré v dětech pěstovat všestrannost a pak v pozdějším věku nechat na nich, čemu se chtějí věnovat. Sport by je měl hlavně bavit, zocelit, naučit vytrvalosti a lépe připravit na kvalitní a zodpovědný život.

Kdy a jak vlastně vznikla myšlenka Acrobat Parku, jedinečného akrobatického tréninkového areálu v Evropě, který jste postavil?

První nápad vystavět Acrobat Park vznikl někdy kolem roku 2000. Ve střední a východní Evropě vůbec chybělo místo, kde by mohli skokani trénovat téměř po celý rok a nemuseli kvůli tomu jezdit třeba do Skandinávie. To jsem chtěl změnit.V roce 2002 jsme otevřeli jen pro nadšence a skokany. Dnes máme ubytovací i sportovní zázemí jak pro širokou veřejnost a rodiny s dětmi, tak i pro profesionály včetně wellness vyžití.

Acrobat Park neslouží jen profesionálním sportovcům, ale i široké veřejnosti.

Říká se, že je lépe bourat a stavět znovu, než rekonstruovat. Vy jste vystavěl Acrobat Park z opuštěného podhorského koupaliště. Co bylo na rekonstrukci nejvíce náročné?

Pustit se do stavby zbrusu nového areálu by bylo v nadlidských silách. Potřebujete bazény, skokanské můstky, ubytovací kapacity, technické a sanitární stavby, sklad sportovního vybavení, půjčovnu a mnoho dalších budov. Areál bývalého koupaliště ve Štítech u Šumperka pro nás byl ideálním prostorem, který nám poskytl alespoň základní zázemí.Náročná byla hlavně rekonstrukce hlavní budovy, kde vznikly ubytovací kapacity pro sportovce a návštěvníky. Areál i hlavní budova potřebovaly nutně nové střechy a s tím nám pomohla Ruukki. Nedávno jsme přistavěli další blok ubytování a Ruukki byla opět jasná volba.

Jaké jste měl na střechu požadavky a kam až sahá Vaše spolupráce s Ruukki?

Začali jsme vyhlášením výběrového řízení na střechu. Nabídka Ruukki jasně převážila v trojkombinaci kvalita – výkon – cena. U Ruukki se mi také líbilo, že je to finská značka a její materiály jsou ověřeny drsnou severskou přírodou, kterou mám rád.Hlavními požadavky na střechu byla funkčnost, dlouhá životnost a nenáročnost na údržbu. Chtěl jsem na střeše sice finskou kvalitu, ale taky design ladící s českým prostředím. Zvolili jsme proto tmavohnědý odstín střešní krytiny Ruukki Monterrey, která imituje běžnou taškovou krytinu. Je to už deset let a střecha vypadá pořád jako nová bez velké údržby a věřím, že tam bude i za sto let.