19. díl Online stavebního deníku se podívá na zoubek elektronickému zabezpečovacímu systému

Není nad to, když máme ve svém okolí něco, čím se můžeme pokochat. Například v Tišicích mají zajímavou plastiku válečku na nudle s upozorněním, že patří Daně. A Karel může aspoň přemýšlet, které.

Elektronický zabezpečovací systém

Na každé stavbě musí být zajištěno zabezpečení objektu. Je jedno, zda si najmeme ostrahu nebo nainstalujeme zabezpečovací systém. A pokud takovou ochranu vyhodnotíme jako zbytečnou, nemůžeme se pak divit, když nám ze stavby zmizí všechno, co není přivařené nebo zabetonované.

Josef Beneš nenechal nic náhodě a na stavbu v Tišicích se nainstaloval elektronický zabezpečovací systém. Tento systém bude moci být využitelný i po skončení rekonstrukce. Karel tak bude v noci klidně spát bez obav, že mu zloději vykrádají špajzku. Součástí "alarmu" jsou např. magnetická čidla na okna, která svými senzory zajišťují objekt před vniknutím. Tato čidla se vyplatí zejména u střešních oken, která často zapomínáme zavírat před odchodem z domu nebo v noci, a ráno či při návratu máme z domu akvárium. Také jsou zde pohybová čidla, která snímají celý objekt. Je možné tento systém nejen úplně vypnout, ale také rozdělit na dva okruhy, kdy si zapneme jen čidla na oknech a vypneme čidla pohybová či naopak. Celý systém je propojen chytrou technologií s naším mobilním telefonem a nám přicházejí zprávy a upozornění na stav objektu.

Důležitou součástí je kouřové čidlo. To reaguje nejen na neposlušné kuřáky, ale rovněž na možný výskyt požáru. Tyto systémy se pak dají napojit i na další obslužná zařízení, takže můžeme jedním imobilizérem jako klíčem otevírat třeba vrata od garáže a spouštět alarm. 

Interiérové dveře

"Mám tu člověka od oken a víte proč? Protože budeme řešit dveře" začal vtipně Karel představovat specialistu, který bude Karlovi pomáhat s výběrem interiérových dveří. První zastávkou byla vybouraná příčka, místo níž by Karel rád viděl celoprosklené dveře. Tyto dveře mají velkou výhodu v tom, že do místnosti přivedou maximum světla, avšak ale na úkor zvukové těsnosti. Bude se jednat o posuvné dveře s boční fixací, které nebudou při otevírání vadit a překážet. Vzhledem k dosaženému prostoru mezi zdmi se budou instalovat dvoukřídlé dveře. 

Aby Karel nemusel řešit dilema, zda udělat pouze jedno posuvné křídlo vpravo nebo vlevo, budou dveře posuvné z obou stran. A aby náhodou nezapomněl, že tam dveře vůbec má a neprošel jimi, budou dveře ne čiré, ale mléčné nebo s potiskem dle Karlova výběru. Karel měl ihned spoustu nápadů, jaký reliéf si má na dveře nechat vyrobit. Byl také ujištěn, že při běžném používání se nemůže stát, že by se dveře rozbily. Sklo má totiž tloušťku 10 mm a bude kalené. 

Specialista Karla uklidnil, že se dveře do jeho domu v Tišicích budou sice stavět na míru, ale přesně podle projektového zaměření, které si ještě společně projdou a zaměří. Nemůže se tak tedy stát, že ač budou dveře standardní (to je podle ČSN 60, 70, 80 nebo 90 cm na šířku a 197 cm na výšku), nebudou do zárubní pasovat. Je potřeba předpřipravit stavební otvory pro zárubně, které se staví o 5 cm větší. Také se zkontroluje, zda všechny navrhované dveře budou funkční a nestane se, že se namontují dveře do takové místnosti, kde nepůjdou otevřít nebo zavřít. 

Barva a vzor dekoru na dveřích jak pak plně v Karlově režii a co si vybere, to bude mít. Běžně se barva dveří ladí s barvou podlahy a většinou se dbá na kontrast, aby nedošlo k nevhodně zvolenému odstínu a tím i pokažení celé koncepce.

Jakmile pak Pepa dorazil se vzorníkem podlahy, designér navrhl ideální dekor dveří. Zároveň se pak Pepa podíval na již vyrobené celoskleněné dveře, které budou mléčné a bez gravírování. Karel si vybral i doplňky, zejména kliku a madlo na posuvné dveře. 

Karlozor poradí, kam s nábytkem

Karel je už zkušený investor, stavbyvedoucí i stavební dozor v jednom, takže pro něj není vůbec žádný problém předvídat a myslet dopředu. A proto radí: může se vám při rozsáhlé rekonstrukci stát, že vám nábytek či další vybavení domu přivezou do nehotového objektu. Znáte to, rekonstrukce se protáhne, protože prší, mrzne nebo padají kroupy, protože onemocní dělníci, nedovezou stavební materiál, vypadne elektřina či přiletí kobylky. V takovém případě je potřeba mít připravenou místnost (nebo si zařídit stavební buňku či bytelnou kůlnu), do níž se takové věci uskladní na vhodnější dobu. Rozhodně se vám nesmí stát jako Karlovi, že přijdete na stavbu a před garáží na vás kouká fungl nová vana, kterou dodavatel s klidným srdcem složil tam, kam ho zrovna napadlo, a zmizel v propadlišti dějin. 

Na stavbě probíhá souběžně několik prací, které jsou nezbytné pro další postup profesí. Protože počasí momentálně velkým aktivitám venku nepřeje, je potřeba většinu činnosti přenést do interiéru a okolo domu provádět jen nezbytné práce, třeba za pomoci techniky. Pokud se ale náhodou udělá trochu hezky, mohou dělníci pracovat venku dál. V tom jim pomůže minibagr a kolový smykový nakladač. Také je potřeba uklidit nepřehledné staveniště, aby bylo kam skládat další potřebný materiál. A důležité je také tento materiál i stavební stroje na stavbě důkladně zabezpečit před odcizením. Proto dělníci postavili plot, který dnes běžně stavební firmy půjčují stejně, jako ony stroje. Minibagr byl ihned využit k zasypání výkopu, kde bylo vodovodní potrubí. Aby se zasypané výkopy nebortily, musí se prostor důkladně udusat pěchem.

Vybouráním starých garážových vrat končí veškeré bourací práce na stavbě. Stará vrata se odvezou do sběrny a dělníci připraví otvor pro instalaci nových obložek. I při tomto bourání mohli fachmani opět konstatovat, že minulý majitel při stavbě rozhodně nešetřil betonem a kotvícími prvky, neboť na vybourání vrat bylo potřeba použít bourací kladivo. Po přesunu prací do interiéru se začalo s vyzdívkou příčky ve sklepě, která bude oddělovat prostor od vstupu do sklepa. 

Postup výstavby příčky je shodný s postupem již vytvořené příčky v přízemí obytného prostoru. I zde byly použity akustické cihly. Na stejném principu se pak vystavěla ještě příčka v kuchyni, která bude oddělovat spíž od zbytku kuchyně. Tato příčka se musela vystavět s předstihem, neboť se zde budou co nevidět montovat sádrokartonové předstěny a není možné, aby se zedníci pletli pod ruce sádrokartonářům a naopak.

Odtokový žlábek v koupelně

Josef Beneš je stavitel inovátor a jak sám říká, nesnáší sprchové kouty s klasickými vaničkami. Sám osobně je příznivcem prastarých odtokových žlábků, které se dnes již samozřejmě vyrábějí sofistikovaně z nerezu nebo plastu. To jim dává možnost vydržet na věčné časy bez nutnosti vybourávání sprchového koutu, pokud pod ním uhnijí odtokové trubky. 

Odtokové žlábky se instalují buď do prostoru, ke stěně nebo na stěnu. Prostorové mají nevýhodu v nutnosti spádovat podlahu ve všech směrech. U stěnových se pak spáduje pouze podlaha směrem k odtokovému žlábku. Před jejich instalací se také můžeme rozhodnout, zda žlábek necháme přiznaný nebo jej zakryjeme dlažbou. Přiznané žlábky mají pak kryty z nerezu s rozličným designem, ale jsou k dispozici i třeba skleněné. V nabídce nerezových roštů jsou dokonce i oboustranné, takže naše finální rozhodnutí může padnout až při samotné instalaci. 

Odtokový žlábek se usadí na zvolené místo, ukotví se a napojí na odpadní potrubí. Celý prostor se vybetonuje. Potom už může přijít obkladač, položí dlažbu, provede hydroizolaci a dokončovací práce. Odtokový žlábek je možné běžně čistit, stačí odstranit horní rošt a vyjmout pod ním uložené filtry. Tento systém je vybaven dvojitým zápachovým uzávěrem. Nestane se tedy, že pokud žlábek zcela vyschne, že se po návratu z dovolené v koupelně udusíme, neboť se na nás ze žlábku line prapodivný odér. 

A vy se těšte i na příští díl, neboť i když venku chumelí, v Tišicích se maká, jakoby se nechumelilo.