Rekultivace půdy vrací do přírody zničené člověkem život
Lidská činnost často nechává na přírodě zdánlivě nesmazatelné stopy. Právě k zahlazení těchto jizev a obnově přírody ale slouží proces rekultivace půdy. Odborníci, kteří se rekultivacím věnují, dokážou do krajiny poškozené lidskou činností vrátit zeleň a život. Rekultivované oblasti pak můžou dále sloužit jak lidem, tak nejrůznějším druhům zvířat. Nejčastějšími místy rekultivace krajiny jsou oblasti, kde se dříve těžily nerostné suroviny nebo zde intenzivně pracovali zemědělci.
Rekultivace půdy vrací do přírody zničené člověkem život (Zdroj: Depositphotos)
Druhá šance pro zničenou krajinu
Rekultivace půdy bývá nejčastěji spojována s následky těžby nerostných surovin, která představuje snad vůbec největší zásah do podoby krajiny. Ta zůstává po skončení těžby zjizvena povrchovými doly, kamenolomy a pískovnami, a je pak jen těžko uvěřitelné, že by se zde podařilo přírodě vrátit její původní krásu. Právě odborná obnova krajiny to umožňuje. Není to ale úkol, do kterého by se majitelé poškozených pozemků pouštěli na vlastní pěst. Aby byla rekultivace úspěšná, vyžaduje vždy dohled odborníků z nejrůznějších oborů. Od zemědělců až po ekology.
Rekultivace půdy bývá nejčastěji spojována s následky těžby nerostných surovin (Zdroj: Depositphotos)
Zahojená příroda má mnoho využití
Existuje hned několik cest, kterými se odborníci při rekultivaci půdy a obnově krajiny vydávají. O tom, jaká bude podoba obnoveného území, rozhoduje jeho povaha i poloha. Na poničených oblastech pod jejich rukama vznikají například nová pole nebo sady, která slouží zejména zemědělcům. Po důkladné a úspěšné rekultivaci může být totiž nová půda ještě úrodnější než běžná dlouho obdělávaná pole, a můžou na ní úspěšně růst nejrůznější druhy plodin. Dalším možným využitím rekultivované krajiny je vznik nového lesa. Zdravý les je domovem bezpočtu živočichů, místem pro rekreaci, a v budoucnu může také sloužit jako zdroj kvalitního dřeva.
Jako první se do budování nové tváře krajiny při rekultivaci půdy vrhne těžká technika (Zdroj: Depositphotos)
Pro zvířata i pro lidi
Dalšími možnostmi je využití rekultivované půdy jako rekreační oblasti nebo nové divočiny. Jednou z cest je také její částečné zatopení. Třetí z uvedených možností se využívá zejména u povrchových dolů a lomů, kde je zatopení často mnohem méně náročné než případné terénní úpravy. Stále populárnější jsou také místa, kde po rekultivaci vzniká takzvaná nová divočina. V nich se potkává místo pro lidskou rekreaci s bohatou a pestrou faunou a flórou, pro které jsou takové oblasti primárně určené. V takových místech převládá při rekultivaci snaha o to, aby byl zásah lidské ruky co nejméně viditelný.
Základem rekultivace půdy je sázení nových rostlin a dřevin (Zdroj: Depositphotos)
Tři kroky k nové krajině
Ve zkratce se rekultivace půdy v krajině skládá ze tří hlavních fází. Tou první je celkem logicky detailní průzkum poničené oblasti. Při něm odborníci zjišťují nejen míru poškození, ale také potenciál, který krajina do budoucna má. Na základě průzkumu pak připraví projekt na přestavbu celé krajiny tak, aby plnila svůj nový účel a zároveň působila co nejpřirozeněji. Poté přichází na řadu technická část rekultivace, při které se za pomocí těžké techniky modeluje krajině její nová tvář. Součástí tohoto kroku je například volba a navážka hornin na jednotlivá místa podle toho, jaký účel budou v nové krajině plnit.
Druhou šancí pro prázdný lom může být při rekultivaci půdy jeho zatopení vodou (Zdroj: Depositphotos)
Na závěr musí krajina ožít
Když jsou veškeré horniny na svém místě, přichází na řadu závěrečná etapa rekultivace půdy. Při ní se do dříve zničené krajiny vrací život. Na fázi hnojení a agrotechnické úpravy půdy navazuje zatravňování či zalesňování krajiny a další povrchové úpravy, které se postarají o to, aby se nové krajině dařilo, a aby vzkvétala. Posledním krokem je pak návrat zvířat do obnovené krajiny. V případě, že byla rekultivace odvedena poctivě, už ale v této fázi není lidská pomoc příliš potřeba. Do obnovené přírody si totiž zvířata snadno najdou cestu sama. To samozřejmě neplatí v případě, že v rekultivované oblasti vznikne například obora.
Pro některé firmy, například těžební společnosti, je rekultivace půdy v poničené krajině podmíněná zákonem (Zdroj: Depositphotos)
Nová krajina je běh na dlouhou trať
Rekultivaci půdy v poškozené krajině samozřejmě nelze úspěšně dokončit za pár dní. Je to proces, který v souladu s přírodními pochody často trvá i několik let, během kterých se usazují navezené horniny a vyrůstají první stromy. Ale tato dlouhá doba je v závěru jen malou cenou za to, že se lidem podaří vrátit část země přírodě, od které si ji předtím vypůjčili. Na samotném konci rekultivace pak vzniká na dříve zdevastovaném místě vyvážené a hodnotné životní prostředí, ve kterém se díky schopnostem zemědělců, lesníků a dalších odborníků potkávají lidské zájmy s dlouhodobou prosperitou přírody.
O tom, jaká bude podoba obnoveného území, rozhoduje jeho povaha i poloha (Zdroj: Depositphotos)
Odborná rekultivace přináší jisté výsledky
Pro některé firmy, například těžební společnosti, je rekultivace půdy v poničené krajině podmíněná zákonem. Ten také udává, že by alespoň pětina poškozené krajiny měla být ponechána přirozené sukcesi, tedy procesu, při kterém se obnovuje sama a bez většího lidského zásahu. To následně přispívá biodiverzitě a soběstačnosti celé rekultivované oblasti, která se také stává odolnější. Objevují se i názory, že by se v poškozených oblastech měla celá krajina zahojit sama. V takovém případě ale hrozí, že uzdravující se krajina získá sice novou, ale pro zvířata a rostliny stejně nehostinnou podobu, jako měla dříve. Rekultivace je v porovnání se samostatnou obnovou sice nákladným a rozsáhlým zákrokem, ale její pozitivní výsledky jsou díky práci vzdělaných odborníků jistotou.
Rekultivace pozemku je cesta, jak proměnit úhor či zničenou půdu na úrodnou. Po rekultivaci může být nová půda ještě úrodnější než dlouho obdělávané záhony či políčka.
