Špatně vyřešená akustická izolace podlah způsobuje obyvatelům domů nejednu neklidnou chvíli. Dopustit se chyby je velmi snadné, proto je na místě v průběhu stavby kontrola a zase kontrola. Mezi nejčastější chyby při izolaci podlahy patří zvedání výšky podlahy nevhodným materiálem, mezery v akustické izolaci či použití nevhodných akustických dilatačních pásů.
Respektování hygienických limitů hlukového zatížení v chráněných interiérových prostorách, resp. ve venkovním prostředí je jedním z dominantních atributů komplexu životního prostředí. Je třeba si uvědomit, že limity akustických parametrů vycházejí z medicínského průzkumu vlivu hluku na lidský organismus.
Nepodcenit stres
Kromě stresového zatížení hluk komplikuje komunikaci a působí negativně na koncentraci, produktivitu a proces učení. Navíc dlouhodobý účinek hluku může poškodit zdraví. V krajních případech vede až ke ztrátě sluchu nebo onemocnění srdce.
V tichém prostředí se cítíme dobře. Pohodlné a klidné bydlení si můžeme užít pouze tehdy, pokud nás neobtěžují žádné nežádoucí zvuky nebo nepřiměřený hluk. Ve stavebních objektech určených pro bydlení, jako jsou rodinné nebo bytové domy, se rozlišuje hluk podle toho, jak vzniká a jak se šíří. Na základě toho je nutné vybrat akustické izolační řešení pro minimalizaci hluku šířeného vzduchem nebo pro snížení kročejového hluku.
Hlasitá řeč, hlučná hudba nebo naplno puštěná televize patří mezi hluky, které se šíří vzduchem. Zvuk se v tomto případě přenáší z jedné místnosti do druhé. Takový zvuk se rychle šíří prostorem a snadno proniká přes překážky. Kročejový hluk zase vzniká tam, kde je stavební konstrukce v přímém kontaktu se zdrojem hluku, např. při chůzi po podlaze nebo nárazem předmětu na podlahu.
Pokud nemůžeme zaizolovat přímo zdroje nepřiměřeného hluku, což v některých případech ani není možné, tak je potřeba izolovat vodorovné nebo svislé stavební konstrukce.
V tichém prostředí se cítíme dobře (Zdroj: ISOVER)
Je potřeba snížit hluk na minimum
Kročejová izolace je důležitou součástí skladby každé podlahy. Přestože její použití není nutné ve všech případech podlah, nutností se stává v prostorech, kde se pod užívanou podlahou nachází další obytný prostor. K přenosu hluku ovšem nedochází pouze do spodního patra, ale i do okolních místností skrze stěny. Pro omezení všech akustických mostů a zamezení přenosu vibrací mezi dvěma konstrukcemi proto potřebujeme materiály k tomu určené.
Nutností se kročejová izolace stává pro skladby s betonem či anhydritem – oba materiály jsou velmi dobrým vodičem strukturálního hluku. To se děje také v případě lehkých plovoucích podlah pod roznášecí deskou z sádrovkláknitých konstrukčních desek nebo desek z OSB. Mezi nejpoužívanější kročejové izolace lze zařadit polystyren a minerální vatu. Kročejový polystyren je patrně nejčastěji používanou kročejovou izolací do těžké plovoucí podlahy díky své ceně a poměrně nízké stlačitelnosti. Oproti minerální vlně sice vyniká lepšími hodnotami kročejového útlumu, na druhou stranu má horší hodnoty z hlediska zateplení. V případě použití mezi jednotlivými obytnými prostory se ovšem jedná o faktor, který není až tak důležitý – obytné prostory bývají vytápěny na obdobnou hodnotu, a proto zpravidla větší únik tepla nehrozí.
Kročejová, minerální vata je oproti polystyrenu dražší, ale vyrábí se v různých třídách stlačitelnosti, proto je vhodná jak do těžkých, tak do lehkých podlah. Ve srovnání s minerální vlnou jsou na tom oba materiály z hlediska zateplení stejně. Kročejový polystyren má ale oproti minerální vlně mírně horší hodnoty kročejového útlumu a především horší hodnoty z hlediska vzduchové neprůzvučnosti (přenos hlasů, hudby atd.). Minerální vata rovněž bývá nehořlavá. Při aplikaci kročejové izolace je třeba jednotlivé kusy klást přesně vedle sebe a odizolovat roznášecí desku od okolních stěn. Pokud by mezi jednotlivými kusy izolace zůstaly mezery, izolace by nesloužila svému účelu a strukturální zvuk by se volně šířil konstrukcí. Ostatně to se týká všech kročejových izolantů.
Podcenění vede k velkým škodám
Nejčastější chybou, která se v akustické izolaci podlah objevuje, je chybějící specifikace účelu a použití podlahy ještě před samotným výběrem a instalací podlahového systému. Další problémy například vznikají při nevhodné kombinaci materiálů v jednotlivých vrstvách podlahy. Důsledkem pak jsou horší akustické vlastnosti nebo sesedání a boulení podlahy.
1. Čistý a suchý podklad. Pro bezproblémovou funkčnost musí být podkladní vrstva podlahy suchá, čistá a především rovná. Montáž provádějte po dostatečném vyschnutí stavby a uzavření místa pokládky proti vnějším klimatickým vlivům.
2. Rovinatost povrchu. Akustické izolační desky i OSB desky pokládejte na rovný povrch s maximální nerovností +/- 2 mm. Pokud jsou nerovnosti větší, je nutné podklad vyrovnat.
3. Akustické mosty. Izolační desky z kamenné vlny nebo z polystyrenu pokládejte pouze v jedné izolační vrstvě a těsně k sobě, aby nevznikaly žádné spáry, tzv. akustické a tepelné mosty. Použití ve více vrstvách se nedoporučuje, ale možné to je. Celková tloušťka kročejové izolace by neměla přesáhnout tloušťku 50 mm.
4. Spojování desek. OSB desky můžete k sobě spojit šroubováním (snadná montáž a demontáž podlahy v případě potřeby), sponkováním (rychlý a snadný způsob spojení desek bez velké pracnosti) nebo lepením (kde vrchní OSB deska krytá speciální povrchovou úpravou slouží jako nášlapná vrstva podlahy).
5. Dilatační spáry. Z důvodu vzdušné vlhkosti v místnosti vytvořte dilatační spáry, aby se desky mohly roztahovat. Dilatační spáry je nutné provést v místech, kde desky sousedí např. s obvodovou zdí, vnitřní nosnou zdí, případně pevným krbovým základem Dilatační mezeru (minimálně 10 mm) ponechejte volnou nebo vyplňte pružným materiálem.
6. Prostupy a vedení instalací. Před realizací podlahy si rozmyslete, kudy povedete jednotlivé instalační prostupy, protože zhoršují akustické vlastnosti podlahy. Obecně lze říct, že rozvody el. vedení a instalace by neměly vést v akustické vrstvě. Proto se někdy používá extra vrstva v podlaze z klasického EPS pro vedení těchto sítí. Stavět nenosné příčky na plovoucí podlahu se nedoporučuje, a ty nosné být postaveny na plovoucí podlaze ani nesmí. Nejdříve je nutné instalovat příčku a teprve následně pokládat akustickou plovoucí podlahu, v každé místnosti samostatně.
7. Pokládání nášlapné vrstvy. Laminátové plovoucí podlahy pokládejte vždy volně. K roznášecí vrstvě podlahy je nelze lepit, přibíjet nebo upevňovat jiným způsobem. Koberce a PVC fólie pokládejte nejlépe volně na podkladní OSB desku. Pod kobercem je nutné vždy použít pojistnou PE fólii min. tl. 0,2 mm.
Laminátové plovoucí podlahy pokládejte vždy volně (Zdroj: Depositphotos)
Izolace bez chyb
Podívejte se na celý díl seriálu Izolační inspektoři ISOVER o izolování podlah. Další informace najdete v průvodci ISOVER – Izolace podlah, v montážním videonávodu nebo můžete využít bezplatnou poradenskou linku 800 476 837 (800 ISOVER) či technickedotazy@isover.cz, kde vám technici poradí nejen jak na izolaci podlahy, ale zodpoví i na další dotazy k zateplování domů. A pokud chcete, aby vše dobře dopadlo, vyberte si svého řemeslníka z nabídky osvědčených profesionálních firem na nejremeslnici.cz.
