Nové tepelně izolační materiály nabízejí zajímavá řešení

Tepelně izolační materiály

Izolujeme střechy, krátký výlet do historie

Ještě nedávno se střechy nijak nezateplovaly – u vesnických stavení sloužila většinou jako tepelná izolace velmi nedokonalá hliněná mazanina, tvořící podlahu půdy, popřípadě tam skladovaná sláma nebo seno.

Pro dosažení lepších vlastností tepelně izolačních materiálů se do vrstev časem začalo prosazovat jejich doplňování dalšími prvky. Byly to jednak parozábrany, zamezující pronikání vodní páry do stavební konstrukce, a rovněž difúzní fólie, které měly za úkol zabraňovat případnému zatečení vody do tepelných izolací při poruše krytiny nebo při kondenzaci vzdušné vlhkosti pod krytinou. Ty ale musely umožňovat prostup vlhkosti z interiéru do provětrávané mezery od okapu k hřebeni.

Položení panelu z polyuretanové pěny není vůbec složité. S pokládkou se začíná ve spodní části střechy. Důležité je, aby panely na sebe těsně navazovaly z výroby frézovanými zámky.

Panely se přisadí těsně k sobě, lehce se nadzvedne okraj krycí samolepicí PVC fólie a jejím okrajem se zleva doprava překryje spoj panelů.

Jde to i zcela jinak

V současné době se za nejefektivnější a nejekonomičtější způsob izolace šikmých střech s ohledem na únik tepla pokládají tzv. nadkrokevní tepelně izolační systémy. Toto zateplení se provádí tak, že na horní stranu konstrukce krovu se upevní izolace z pěněného polyuretanu, buď v celé ploše střechy, nebo alespoň v ploše, která je nad obytnou částí. Uvedené řešení nejenže výrazně omezí únik tepla tzv. tepelnými mosty, v tomto případě konstrukcí krovu, ale také umožňuje zvětšení obytného prostoru o tloušťku krokví. Mimoto je možno krov využít jako atraktivní prvek interiéru obytného podkroví.Nová nadkrokevní tepelná izolace šikmých střech je určená pro dokonalou izolaci šikmé střechy.

Takto se postupuje až k okraji střechy, dole na zemi se upraví na potřebný rozměr poslední okrajový díl termoizolačního panelu.

Pak se upevní nad krokve, fólie se uhladí a volné samolepicí okraje se následně připraví k přelepení spoje.

Úžlabí a nároží je třeba vydlabat nebo seřezat do mírného „V“ a vyplnit běžně dostupnou nízkoexpanzní montážní pěnou. Výše zmíněný systém zaručuje rychlý a efektivní způsob izolace střechy. Položením tohoto panelu se zároveň provede pokládka parozábrany, izolace a hydroizolace.

Pouze pro milovníky encyklopedických informací

Porovnáme-li t1oušťky izolačních materiálů při zachování stejné hodnoty součinitele prostupu tepla U, zjistíme, že vrstvu minerální vaty o tl. 240 mm nebo vrstvu extrudovaného polystyrenu o tl. 160 mm nahradí izolace pěněného polyuretanu (PIR) tloušťky jen 100 mm.

Co jsou izolace PUR/PIR?

Písmeny PUR se označuje pevná a lehká plastická hmota (sestrojil ji Prof. Dr. Otta Bayer roku 1937), což je polymer vyráběný tzv. polyadicí diizokyanátů a dvoj- nebo vícesytných alkoholů za vzniku karbonátové (uretanové) vazby. Je chemicky inertní, takže odolává plísním a všem mikroorganismům. Napěněním získává nízkou objemovou hmotnost a vynikající tepelně izolační vlastnosti. U nás je známý pod názvem molitan, z latinského molis (měkký) s koncovkou převzatou z názvu polyuretan. Za tento český název vděčíme Aleně Knappové, která tehdy pracovala v podniku Gumotex Břeclav, kde se tato hmota vyráběla.

PIR je tuhá polyisokyanurátová pěna, která se svým vzhledem i tepelně izolačními vlastnostmi podobá materiálu PUR; oproti ní má dobrou požární odolnost. Desky PIR jsou vhodné zejména jako tepelná izolace plochých střešních plášťů. Tuhé desky požadované tloušťky (pro šikmé střechy nejčastěji 40 až 80 mm) se opatřují oboustranným krytím povrchu různého typu (plast, plech, speciální minerální rouno).

Vyznačují se nízkou objemovou hmotností (32 kg/m3), takže oproti klasické minerální izolaci s objemovou hmotností kolem 150 kg/m3 usnadňují rychlou montáž a snadnou přepravu; mimoto nekladou takové nároky na konstrukci střešních prvků. Pro izolaci plochy 15 m2 je hmotnost balení 45 kg; pro stejnou plochu by potřebná minerální izolace vážila 382 kg.

Když se budete o tyto materiály zajímat, narazíte na zkratky, které připomínají opravdové jazykolamy. Tak například desky PUR i PIR se vyrábějí odléváním a následným řezáním na potřebné tloušťky; výrobce uvádí, že neobsahují ani FCKW a HFCKW, nebezpečné zejména pro ozónovou vrstvu, formaldehyd ani jiné nebezpečné složky.

Zkratka FCKW (Fluorchlorkohlenwasserstoff) se v němčině používá pro plně halogenované chlorfluoruhlovodíky (tvrdé freony; anglická zkratka CFC), HFCKW jsou neúplně halogenované chlorfluoruhlovodíky, tzv. měkké freony; anglická zkratka HCFC.

Přednosti nových izolací

Desky PIR mohou mít při svých tepelně izolačních schopnostech překvapivě malou tloušťku – vzhledem k tomu, že jejich součinitel tepelné vodivosti λ (lambda) dosahuje hodnoty 0,023 W/m2K (pro srovnání: izolace z minerálních vláken se pohybují v rozmezí 0,054 až 0,095 W/m2K; jejich „ochota“ převádět teplo je tedy 2,34 až 4,13krát větší), je postačující tloušťka desek PIR 40 až 80 mm oproti zhruba dvoj- až trojnásobné doporučené minerální izolaci.

Vzhledem k tomu, že většina (cca 90 procent) pórů hmoty je uzavřená, nepřijímají desky PIR vlhkost a nemění tak svůj objem ani hmotnost. Kromě nižší hmotnosti se desky PIR hodí pro střešní izolace pro svoji odolnost vůči tlaku – ta je minimálně 15 tun na 1 m2, tedy asi trojnásobek toho, co „unesou“ střešní tepelné izolace vyrobené z minerální vaty.

Oproti tepelné izolaci z pěnového polystyrenu či styroporu jsou desky PIR méně hořlavé (třída hořlavosti: B2 podle DIN 4102), nedoutnají, netaví se a při hoření netvoří kapky. Snášejí teploty do +90 °C, krátkodobě až do +250 °C.

Další informace o těchto izolačních materiálech najdete na www.podkrokevne.cz a www.nadkrokevne.cz.