Desetník je v našem peněžním systému nepochybně pozoruhodná částka: kupuje se za něj i prodává, nakonec se však stejně zaokrouhluje k celé koruně. A jako mince dokonce vůbec neexistuje. Je tedy v programu Zelená energie připlacení desetníku k ceně kilowatthodiny hodně, nebo málo?
Jak se to vezme – ve zprůměrovaných modelových „rodinkách“ to vychází následovně: dvoučlenná domácnost, která elektřinou svítí, vaří a jinak ji užívá jen pro běžný provoz, přidá k obvyklému účtu měsíčně asi o dvanáct korun víc, čtyřčlenná rodina, která elektřinu používá i k ohřevu teplé užitkové vody, zaplatí navíc asi pětatřicet korun. V rodinném domku obývaném čtyřmi lidmi, v němž elektřinou také topí, by měli počítat s navýšením účtu o necelé dvě stovky. Za vědomí, že jsem udělal něco konkrétního pro zlepšení životního prostředí, to moc není.
Rozumný nápad
Energetická společnost ČEZ slyší v médiích i mezi lidmi na svou adresu spoustu nelichotivých poznámek. Jsme v Česku, a tak vadí, že je úspěšná, a protože všichni nějakým dílem za elektřinu platíme, máme za to, že její úspěch vyrostl z našich kapes (což je do určité míry pravda). S podezíravostí zároveň vnímáme jakékoliv iniciativy, které pro nás bezprostředně znamenají vyšší cenu. Program ČEZu Zelená energie takový ovšem není, protože všechny peníze, které z něj společnost získá, do výzkumu a rozvoje ekologicky čistých zdrojů energie dohledatelným způsobem zase vrací. Posledními konkrétními počiny v tomto směru jsou nové kotle na biomasu ve škole v Doksech.
Bude to les z pohádky
Symbolickým vyjádřením Zelené energie je les v kopcích mezi Turnovem a Jabloncem nad Nisou, který zvolna vzniká. Letos do něj přibylo dalších 65O sazenic za ty, kteří se k „zelenému“ programu ČEZu přihlásili loni. Pozemek má zatím půl hektaru a rodí se na něm les, jak má být: žádná monokultura, ale s pestrou skladbou jako ze starých časů. Mezi náletovými břízami rostou jedličky, javory, duby, jasany i horské jilmy a také třešně ptáčnice. Taková bývala přirozená podoba zdravého lesa v naší krajině. Konec konců jedle, kterou dnes poznáme víceméně jen na trhu dovezených vánočních stromků, je tradiční českou dřevinou, která z rozlohy lesů u nás pokrývala třetinu. Jenže v současnosti u nás jedlí není ani jedno procento.
První letošní mladé stromky za nové účastníky programu Zelená energie vysadila olympijská vítězka kajakářka Štěpánka Hilgertová. O síle vody ví své a je ráda, že se jako obnovitelný zdroj elektrické energie u nás využívá. Nápad s Lesem Zelené energie se jí líbí: „Tak má každý příležitost vrátit přírodě to, co od ní dostává,“ říká. Vznikající lesní kultura s pestrou skladbou dřevin je podle Štěpánky Hilgertové sice malým, ale účinným a viditelným prostředkem, jak může každý přispět k péči o životní prostředí.
Kutilův tip (tentokrát na výlet):
Víte kudy se do Lesa Zelené energie dostanete? Pokud pojedete z Prahy po rychlostní silnici přes Mladou Boleslav do Liberce, odbočte na Hodkovice nad Mohelkou. Pokračujte na Jílové, Bezděčín a Frýdštejn. Výlet lze spojit i s návštěvou Maloskalska. Za Frýdštejnem už uvidíte zelenou (jak jinak) ceduli: jednotlivé stromy ve vznikajícím lese symbolizují ty z nás, kteří se svým desetníkem na ojedinělém projektu výzkumu rozumného využívání čistých zdrojů energie podílejí. Proto, aby svět k nám zůstal přátelský (je v této souvislosti náhoda, že nedaleká ves se jmenuje Anděl Strážce?). Možná vás po návštěvě napadne, že by bylo dobré tady mít také „svůj“ strom…
Připraveno ve spolupráci ČEZ.
Publikováno: 15.12.2009, Autor: Jiří Jan (text), PePa, Jiří Jan a ČEZ (foto), Profil autora: Redakce