Rekonstrukce koupelny v paneláku – 1. díl

Stav předBourání panelového jádra není zrovna nejpříjemnější prací, ale není nijak složité. Za nevzhledným plechovým zakrytováním s dvířky je schovaná stoupačková šachta. Tu je třeba odkrýt a plechy odstranit.

Panelová jádra jsou nejčastěji sestavena jako korpus ze sendvičových segmentů. Ty jsou z tvrzeného umakartu vyplněného polystyrenovou izolací. Jednoduché tenké kovové zárubně při rozebírání stěn snadno vypáčíme a pohyby do stran rozlomíme.

Část kovové konstrukce, na které byla kotvena vana, tvoří jeden celek s „jaklovým“ rámem dna jádra. Svařený kovový rám bez námahy odstraníme úhlovou bruskou. Při práci s ní je zapotřebí dodržet všechny bezpečnostní předpisy a zvláště oči si chránit pracovními brýlemi.

Prostor pro stavbu nové a větší koupelny je připraven. Zůstala pouze stoupačková šachta uprostřed kostry z kovových L profilů a bojler. Ten je třeba přemístit mimo koupelnu do nově vzniklého zákoutí v chodbě. Při demontování šachty si počínáme opatrně, abychom stoupačkové vedení a rozvody nepoškodili.

Stěny a vanaJádro je postaveno z ytongových tvárnic, které se nespojují maltou, ale speciálním lepidlem nanášeným zubatou stěrkou. Výhodou těchto tvárnic je nízká hmotnost, velká rozměrová škála a možnost jednoduché úpravy speciální ruční pilou.

Ytongové tvárnice je možné koupit v různých tloušťkách. Na vyzdění panelového jádra se však nejčastěji používají 7,5–10 cm. Nejprve je třeba na zemi vyznačit půdorys budoucího jádra. Nutné je také nechat dostatečný prostor pro nové dveřní zárubně.

V nově vybudované koupelně bude rohová vana. Aby nebylo nutné rozvody vody a elektriky pracně frézovat do panelu, můžeme si chytře vypomoci. Vytvořením falešného dutého soklu okolo vany a umyvadla snadno schováme instalaci vody a elektra.

Sokl pro instalace je nahrubo vytvořen tenkými tvárnicemi. Jeho vršek a instalační kanál, který jsme si jím vytvořili, je zakryt voduodpudivým zeleným sádrokartonem.

Ozdobné listely (profilové proužky), jimiž můžeme obklad decentně dozdobit, rozčlenit nebo zakončit větší jednotvárnou plochu, dodají koupelně zajímavější vzhled. Jejich šířky barvy i tvary profilů se dají vzájemně kombinovat.

Kombinací šířek a barevných odstínů lze vytvořit velmi pěkný ozdobný lem, který bude zdobit římsičku okolo vany. Ta jednak ukrývá vodoinstalaci a zároveň slouží jako odkládací polička, takže je z vany vše na dosah ruky.

Rohová vířivá vana umožní účelnější uspořádání samotné koupelny. Lépe se využije rohový prostor a uvolní se tak místo uprostřed koupelny. Tvarových provedení van je na trhu mnoho a každý si tedy vybere podle svého.

Velká vana plná vody a zavěšený elektromotor vyžadují robustní nosnou kovovou konstrukci. Vana je umístěna v rámové konstrukci z kovových lakovaných jaklových profilů, v níž je závit pro snadné a přesné seřízení stavěcích noh vany. Těmi při instalování vanu snadno srovnáme do roviny. Pracujeme s vodováhou, kterou náklon vany kontrolujeme.

Na rámu vany je přichycen elektromotor a výkonné čerpadlo vhánějící vodu do masážních trysek. Zapojení elektroinstalace a odzkoušení vany však náleží technikovi firmy, která vanu prodává. Jen tak je zaručen bezvadný chod a případný záruční servis.

Vana je rovněž obezděna ytongovými tvárnicemi. Díky možnosti snadné upravy tvárnic na míru lze nepravidelný tvar vany dobře obezdít. Nesmíme zapomenout nechat prostor pro možný budoucí přístup pod vanu k odpadům a elektroinstalaci.

Přístup pod vanu může být uzavřen kovovými nebo plastovými dvířky, dlaždicí připevněnou na magnety či (jako zde) vlepenou dlaždicí vyspárovanou silikonovým tmelem. V případě potřeby dlaždici vyřízneme ostrým řezákem.

Zásuvka k vaněPůdorys koupelny nedovolil vyplnit vanou prostor od stěny ke stěně. Zbývajících 30 cm překlenula odkládací plocha v úrovni okraje vany. Bylo by škoda nevyužít prostor pod plochou, a tak vznikl nápad vyplnit jej malým šuplíkem na kolečkách.

Zásuvka je vyrobena z bílého lamina. Podle rozměrů prostoru vedle vany si připravíme jednotlivé boky i dno. Před sestavením opatříme viditelné hrany bílou nažehlovací páskou. K tomu nám poslouží obyčejná žehlička. Ostrým dlátem pak přesahující pásku odřízneme, vše začistíme smirkovým papírem nebo brusnou houbičkou.

Na čílko zásuvky, které by mělo zakrývat celý volný prostor, můžeme zvolit buď lamino nebo – pokud se vejdou na šířku – žaluziová dvířka, která na potřebnou výšku zkrátéme pilkou nebo je necháme upravit rovnou v prodejně. Čílko připevníme kratšími vruty z vnitřní strany zásuvky.

Dno zásuvky zespodu připevníme vruty do dřevotřísky k jejímu korpusu. Je ze stejně silného materiálu jako boky a kolečka připevněná malými vruty v něm budou pevně držet. Malá široká kolečka budou po dlažbě snadno pojíždět.

Výška čela zásuvky z lamelových dvířek je taková, aby ze všech jejich stran byla drobná vůle asi 3–4 mm. Zásuvka tak snadno zajede pod prodlouženou odkládací plochu aniž by dvířka přečnívala.

Vytvořením zásuvky vznikl velmi užitečný úložný prostor. Pohodlně se sem vejdou nejen sanitární saponáty a čistidla, ale i velké balení pracího prášku nebo aviváže.