reklama

Jak vybrat litý podlahový potěr

Podlahové potěry jsou neodmyslitelnou součástí většiny podlahových skladeb, v nichž tvoří nosnou plochu pod finální nášlapnou vrstvu. Jsou na ně kladeny poměrně náročné požadavky, jako je tvarová stabilita, pevnost, odolnost vůči klimatickým vlivům nebo také časové požadavky stavby. V každém případě je to dosažení maximální spolehlivosti a minimalizace vzniku poruch. Výběr vhodného materiálu proto není jen záležitosti pevnostních vlastností, ale také dalších ovlivňujících faktorů.

Jak vybrat litý podlahový potěr? Jsou na ně kladeny poměrně náročné požadavky. Výběr není jen záležitosti pevnostních vlastností, ale také dalších faktorů.
Jak vybrat litý podlahový potěr

Který z používaných potěrů je nejlepší?

Univerzální materiál neexistuje. To, co je v některém ohledu výhodou, je v jiném nevýhodou či překážkou. Velmi důležité jsou požadavky, v jakých klimatických podmínkách bude realizace probíhat (léto, zima, vlhko, průvan), jak silná může být vrstva potěru, jaká bude použita podlahová krytina nebo také z jakého konstrukčního systému je stavba. Výběr mohou ovlivnit časové požadavky a také samotný provoz stavby, zejména požadavek na rychlost vysušování. Například možnost vysušování anhydritu podlahovým topením nebo naopak nemožnost temperování stavby tímto topením z důvodu použití cementových potěrů.

Anhydritový potěr

Mezi nejpoužívanější lité podlahové potěry od CEMEXu patří AnhyLevel (potěr na bázi síranu vápenatého – anhydrit), který vyniká zejména jednoduchostí zpracování, takřka nulovým smršťováním, dlouhou zpracovatelností a minimálním ovlivněním klimatickými vlivy. Výhodou anhydritu je možnost rychlého a intenzivního vysušování, a protože při vysychání nevznikají žádné deformace, je možné jej aplikovat již od tloušťky 30 mm.

AnhyLevel
AnhyLevel

Cementový potěr

Druhou variantou je CemLevel - speciálně modifikovaný cementový potěr, který vyniká svou tekutostí a vyloučením nutnosti použití výztužných sítí, které často komplikují pohyb na realizovaných plochách, nehledě na časté zašlapání (vtlačení) této výztuže do podkladní izolace. Litý podlahový potěr umožňuje oproti tradičním „suchým“ potěrům velmi snadný transport čerpáním a rychlou a velmi přesnou pokládku. Oproti anhydritu umožňuje použití v trvale vlhkých prostorách či v místech s nedostatečnou možností vysušování, jelikož tvrdnutí probíhá chemickou reakcí s vodou (hydratací) a ne vysycháním (krystalizací), jako je tomu u anhydritu. Aplikuje se od tloušťky 45 mm.

CemLevel
CemLevel

Pevnost

Oba materiály jsou zcela srovnatelné z hlediska pevnosti v taku (20 až 30 MPa) a také pevnosti v tahu za ohybu (4 až 6 MPa). Rozdíl lze najít snad jen v odtrhové pevnosti. Anhydritový potěr má tuto pevnost nižší než cementový potěr, a proto se nedoporučuje do míst s vysokým povrchovým napětím (valivé zatížení, masivní dřevěné podlahy). Pro běžné použití v bytové výstavbě jsou v tomto ohledu oba materiály velmi rovnocenné.

Vhodnost pro podlahové vytápění

Oba dva materiály jsou pro potřeby podlahového vytápění vhodné. Vykazují takřka totožnou teplotní kapacitu (akumulaci), mají však odlišnou hodnotu tepelné vodivosti ʎ = 1,8 W/m.K (anhydrit) versus 1,2 W/m.K (beton). Anhydritové potěry nabízejí vyšší rychlost vedení a předávání tepla do prostoru. Cementový potěr má naopak nižší tepelnou vodivost, čímž vydává akumulované teplo/chlad s menší intenzitou, a to po delší dobu. Do lehkých montovaných objektů doporučujeme cementové potěry, do cihlových naopak anhydritové.

Řez anhydritem
Řez anhydritem

Smrštění při zrání

Největší rozdíl je v rámci fyzikálně-chemického chování těchto materiálů. Velkou výhodou anhydritového potěru je minimální smršťování a tím pádem žádné nebezpečí kroucení. Při zrání – vysychání anhydritového potěru vzniká hustá struktura krystalů, které se provážou a vytvoří velmi pevný celek. Hodnota smrštění je pouze 0,03 mm/m.Naproti tomu cementový potěr má vysokou tendenci ke smršťování (0,5 až 0,7 mm/m) s vysokou závislostí na mnoha faktorech. Velkou roli hraje tloušťka vrstvy, rychlost vysušování, teplota na stavbě, nárazové změny teplot apod. Ve všech těchto případech dochází u cementového materiálu k objemovým změnám, které mohou vest k deformacím nebo vzniku prasklin. Proto je také nutné provádět u cementových potěrů tzv. smršťovací spáry, které umožňují řízené prasknutí ve stanovených místech a zamezují vzniku divokých prasklin. Smršťovací spáry se doporučuje provádět v úsecích max. 4 x 4 m. V tomto ohledu je anhydritový potěr bezproblémovějším materiálem.

Dodatečné smršťování

Tento přirozený jev může vznikat u cementových potěrů i po několika měsících nebo dokonce letech. Jakmile cementový potěr vyzraje, ustálí se jeho vlhkost na určité hodnotě (cca 2 - 2,5 %). Při rychlém vysušení pod tuto hodnotu dochází k tzv. druhotnému smršťování, které způsobuje deformace – kroucení. Tento jev je nejčastější u potěrů bez povrchové krytiny, nátěru apod., které zamezují rychlé změně vlhkosti. Obzvláště u podlah s podlahovým topením je vhodné zvážit úpravu povrchu. V případě anhydritu k tomuto jevu nedochází.

AnhyLevel
AnhyLevel

Omezení klimatickými vlivy

V případě realizace při nízkých teplotách nevzniká u anhydritového potěru žádný problém, pouze je vysychání pomalejší, jelikož studený vzduch nedokáže převzít větší objem vlhkosti. V kombinaci s vytápěním stavby je však umožněná nejefektivnější metoda vysušení – výměna vnitřního teplého a vlhkého vzduchu za venkovní, chladný a suchý. Proto je zimní období optimální k realizaci anhydritových podlah. V případě vysokých teplot se tvrdnutí anhydritu zpomaluje a nad 40 °C se úplně zastaví.U cementového potěru nízké teploty výrazně zpomalují hydrataci. Při teplotě pod 5 °C přestává cementová pasta tvrdnout. Vysoké teploty naopak tuhnutí urychlují. Z toho vyplývá užší teplotní rozsah provádění cementových potěrů a vyšší požadavky na zabezpečení stavby než při použití anhydritu.

Ošetřování po pokládce

V tomto směru má anhydrit obrovskou výhodu, jelikož nevyžaduje takřka žádné ošetřování. V prvních dvou dnech je potřeba zamezit větrání a následně je možné zahájit intenzivní vysušování. Naopak v případě cementového potěru je nejprve nutné co nejdéle udržovat v potěru vlhkost a po 7 dnech začít pozvolna větrat. Po 3 až 4 týdnech je vhodné povrch opatřit ochranou, aby se zamezilo druhotnému smršťování. Rychlá a nadměrná ztráta vlhkosti z cementových směsí má za následek kroucení, snížení pevnosti a nebezpečí vzniku prasklin. Čím je realizovaná vrstva tenčí, tím důkladněji musí být ošetřování prováděno. Volbu materiálu je vhodné zohlednit i z těchto důvodů, neboť velké množství závad vzniká díky nevhodnému ošetřování po provedení.

CemLevel
CemLevel

Možnost pokládky podlahových krytin

Někdy se v těchto případech mylně hovoří o rychlosti vysychání. Ve skutečnosti se jedná o stav, při kterém můžeme na potěr aplikovat krytinu. Na anhydritový potěr můžeme pokládat krytiny až po úplném vysušení. Cementový podklad naopak může obsahovat vyšší zbytkovou vlhkost. V případě požadavku na rychlou pokládku krytin je většinou vhodnější cementový potěr.

To je jen stručný přehled základních faktorů pro výběr vhodného, nejlepšího materiálu pro dané podmínky. Správným zhodnocením a výběrem lze docílit efektivní a spolehlivou realizaci s maximální užitnou hodnotou.

Další informace naleznete na www.specialni-produkty.cz a www.cemex.cz. S dotazy se můžete obracet přímo na odborníka prostřednictvím emailové adresy daniel.smid@cemex.com.

Publikováno: 9.2.2017, Autor: Cemex (text a foto), Profil autora: Redakce