reklama

Lité podlahy

Podlahy v domě představují nejrozsáhlejší souvislé plochy každé stavby. Jejich provedení vyžaduje přesnost a vysokou technologickou kázeň, protože na správné skladbě podlahy závisí zejména důležité hydroizolační a tepelně-izolační vlastnosti. K nim se může přidat i požadavek na zvýšenou požární odolnost či protihluková opatření.

Podlahy v domě představují nejrozsáhlejší souvislé plochy každé stavby. Proto musí být kvalitní. Uvažovali jste o litých podlahách? Zjistěte víc.
Lité podlahy

Statickým úkolem podlahy je přenášet zatížení v místnosti do podkladu – do betonové vrstvy v nejnižším podlaží, nebo do vlastní nosné konstrukce stropu v patrech. Požadavky jako pevnost podlahy v tlaku, odolnost proti nárazu i soustřednému zatížení jsou samozřejmostí, k níž v neposlední řadě u krytin přistupuje odolnost proti obrusu. Pro finální zpracování povrchu je důležitá rovinnost podlahy.

Litý beton

Litý beton
Litý beton

Kromě podlah „suchých“, které známe zejména z rodinných domů, kde se při konstrukci dřevěných záklopů, stropní izolace i stropů samých obejdeme bez míchačky stavebních materiálů, se i v menších objektech „mokrý systém“ používá. Dosud rozšířený litý beton má však množství nevýhod, zejména tehdy, pokud je míchán amatérsky. Smíchat přiměřené množství cementu, písku a vody není sice nic složitého, ale v praxi se takto lité podlahy vyznačují nežádoucími defekty: objevují se v nich trhlinky, plocha sprašuje, rovinnost není ideální a doba vytvrzování betonu je zpravidla mnohem delší než potřebujeme.

Mechanické vlastnosti betonu jsou sice vyhovující (pevnost podlahy v tlaku, odolnost proti nárazu i soustřednému zatížení, odolnost proti obrusu), tyto vlastnosti však vyžadují vysokou technologickou kázeň, jinak se zhoršuje kvalita podlah jak mechanická, tak hydroizolační, a rovněž jejich tepelně-izolační i akusticky-izolační schopnosti.

Podlahy z cementové mazaniny mají četné nevýhody, kam patří pracná a pomalá pokládka včetně dopravy „kolečky“, namáhavé a co do výsledků nejisté ruční srovnávání podlah do roviny a nutnost pokládat vyšší vrstvu materiálu a vyztužovat jej ocelovými sítěmi.

Při mimořádně ošizené betonové směsi nebo jejím nedokonalém rozmíchání hrozí natolik vysoký pokles kvality betonu, že jeho povrchové vrstvy se drolí a v podobě šedého prachu znečisťují okolí. Náprava tzv. stěrkováním zvyšuje investice a prodlužuje dobu mezi pokládkou a užíváním. Podobně se dá vrstvou stěrky napravit nedokonalá rovinnost finální vrstvy, ovšem i zde se tím zvyšují náklady na stavbu.

Nový materiál – anhydrit

Trubky teplovodního topení je nutné zajistit, aby se z vrstvy anhydritového potěru před jeho vytvrzením nevynořily.
Trubky teplovodního topení je nutné zajistit, aby se z vrstvy anhydritového potěru před jeho vytvrzením nevynořily.
Anhydritový potěr je zpočátku velmi řídký, takže má dokonalou zatékavost. Během prvních minut se odplyňuje (unikají z něj bubliny), zakrátko je dokonale homogenní.
Anhydritový potěr je zpočátku velmi řídký, takže má dokonalou zatékavost. Během prvních minut se odplyňuje (unikají z něj bubliny), zakrátko je dokonale homogenní.

Dobré vlastnosti materiálů bázi síranu vápenatého – anhydritu jsou známy už dlouho, využití pro lité podlahy je však téměř novinkou. Přitom jeho vlastnosti pro konstrukce podlah jsou velmi dobré (pevnost v tlaku 20 nebo 30 MPa, pevnost v tahu za ohybu minimálně 5 MPa, nižší hmotnost než beton (typicky 2,1 kg/dm3). Velice výhodná (jak pro svépomocné stavebníky, tak pro stavební firmy) je další zajímavá vlastnost anhydridové směsi – rychlé vytvrzování, které umožní zkrátit období stavby.

Anhydritová potěrová směs má tzv. otevřenou dobu (dobu, kdy se dá zpracovávat) přibližně 3 hodiny (závisí to na teplotě i vlhkosti okolí); pak se velmi rychle bez deformací a praskání vytvrzuje. Podlaha je tak pochozí po 24 až 48 hodinách, plná zatížitelnost podlahy nastává po 4 až 5 dnech. Povrch je po vytvrdnutí nedrolivý, hladký, nejeví známky smršťování a nedeformuje se do miskovitého tvaru.

Dalším kladem je, že i velké plochy lze pokládat bez dilatačních spár, protože tepelná roztažnost anhydridové směsi je příznivě nízká – nepřesahuje 0,009 mm/m.K. Znamená to, že podlaha v délce 10 m se při kolísání teploty od 10 °C do 30 °C roztáhne či smrští jen o 1,8 mm (u betonu je to 1,5× víc).

Materiál není choulostivý na nízké ani vysoké teploty, takže potěr lze aplikovat i v zimním období do –5 °C.

Nový materiál – anhydrit
Nový materiál – anhydrit
Nový materiál – anhydrit
Nový materiál – anhydrit

1) Prostupy teplovodního topení před zalitím anhydritovým potěrem je nutno pomocí pásek, hranolků pěnového polystyrenu zajistit před nežádoucím zatečením.

2) Detailní snímek ukazuje způsob zabezpečení stěn a souvisejících spár; ochranné pásky se po vytvrzení podlahové hmoty sejmou.

Svými vlastnostmi, zejména sníženým obsahem vzduchových bublin a vysokou hustotou, je litý samonivelační potěr doslova předurčen pro podlahové vytápění. Ve srovnání s betonem vykazuje anhydritový potěr menší odpor prostupu tepla a teplo odvádí na povrch rychleji. Díky homogenitě hmoty a dobré tekutosti dobře přilne k topnému kabelu, potrubí nebo rohoži. Dokonalý kontakt s povrchem tepelného zdroje proto přispívá k lepšímu přenosu tepla hmotou.

Pokud zaléváme do potěru trubky nebo kabely podlahového vytápění, musíme objekt začít vytápět po několika dnech. Zde je zvlášť důležité respektovat pokyny výrobců a dodavatelů stěrky i topného systému, aby byl zachován správný startovací režim vytápění a byly zajištěny optimální podmínky pro vytvrzení stěrkové hmoty.

Jak se s tím zachází

Jak se s tím zachází
Jak se s tím zachází
Jak se s tím zachází
Jak se s tím zachází

1) Po několik desítkách minut po odlití, odvzdušnění a nivelizaci jsou podlahy s anhydritovým potěrem dokonale hladké a rovné.

2) Licí hmota se do jednotlivých místností dopravuje z míchačky pomocí čerpadla. Práce postupují velmi rychle a lze je provádět i v malých prostorech.

Pokládku těchto podlah nabízejí četné stavební firmy, anhydridové směsi připravuje několik výrobců. Vzhledem k tomu, že směs rychle tuhne, není vhodná k svépomocnému lití. Firmy ji dovážejí v domíchávačích a do jednotlivých místností ji dopravují pomocí čerpadla. Před začátkem čerpání je nutno položit na podlahy separační fólii zabraňující proniknutí směsi do dilatačních spár a dutin, rovněž kolem zdí se uloží separační páska. Samo vytvrzování je velmi rychlé - litý anhydritový potěr, který dodává firma Krkonošské vápenky Kunčice, a.s., se vytvrdí během několika hodin.

Pokládka je nesrovnatelně rychlejší, lité podlahy mají samonivelační účinek a není problém s nimi dosáhnout téměř ideální rovinatosti. Vrstvy litých podlah lze pokládat v tloušťce již od tří centimetrů. Během dvou dnů je potěr pochůzný, po necelém týdnu lze do místnosti stěhovat například i těžké klavíry či trezory. Po vylití podlahové směsi se místnost musí zabezpečit proti průvanu, po dvou dnech se musí naopak intenzivně větrat.Výrobce rovněž doporučuje, aby se po dobu zrání potěru zabránilo přímému slunečnímu světlu (kvůli nerovnoměrnému vysychání anhydritové směsi).

Přesná doba vytvrzení potěrové vrstvy je dána zbytkovou vlhkostí; ta závisí na paropropustnosti podlahové krytiny.Vzhledem k tomu, že anhydridové hmoty jsou chemicky i fyzikálně příbuzné přírodnímu sádrovci, není žádoucí předčasně uzavřít zbytkovou vlhkost neprodyšnou podlahovou krytinou (například vinylovým linoleem). V takovém případě (a rovněž při dlouhodobé vlhkosti v místnostech s touto podlahou) může dojít k poškození anhydritové vrstvy. Po dokonalém vytvrzení lze položit libovolnou podlahovou krytinu; těsně po pokládce je vhodnější paropropustná (koberec).

Připraveno ve spolupráci s firmou Krkonošské vápenky Kunčice, a.s.

Publikováno: 15.6.2017, Autor: Karel Štech (text), Krkonošské vápenky Kunčice, a.s. (text a foto), Profil autora: Redakce